Včelařství je činnost, do které se nemusíme nutit. Vždycky je tu touha dostat se do kontaktu se včelami a nestává se, že by „to udělám zítra” nebo „odložím to na později”. Ať už jsou okolnosti jakékoli, přijde čas, kdy vše ostatní odložíme stranou a spěcháme do včelína. Protože jaro nečeká a včely také ne.

Nejsilnější včelstva létají obvykle již v polovině února, kdy teplota vystoupá na několik stupňů nad nulu. Začátkem března často dochází k oteplení a hromadnému odletu všech včelstev. Pěkné počasí dokonce umožní prohlédnout si včelstva a zjistit, zda někdy není nedostatek potravy. I v tomto případě je možné vyměnit a vyčistit plodiště. Těmto koloniím se bude dařit i bez naší pomoci. V dubnu dostanou mezistěny a nástavky, rychle přinesou první med a pak další.

Ne všechny včely však vždy přezimují a zimní ztráty jsou různé. Od jednotlivých případů, kdy uhynula jedno nebo více včelstev ve včelíně, až po skutečně velké ztráty celých včelstev nebo jejich částí. I malé ztráty jsou bolestivé, protože jsou poškozeny včely, a navíc je tu ekonomická kalkulace. Přezimující včelstvo nám dá za sezónu asi tucet litrů medu, který se snadno přepočítá na peníze. Pokud tam včely nebudou, nebudou tam ani ty práchy, úl se bude muset znovu zalétat a loňské peníze za přezimování byly vynaloženy zbytečně. Jakýkoli neúspěch v přezimování je naší vinou, protože pokud jiné kolonie přezimovaly a těchto několik ne, je to tím, že jsme něco udělali špatně.

Obvyklá zima

Zimní ztráty nelze ovlivnit počasím. Naše zimy jsou nepříjemné, ale není na nich nic zvláštního. Teplé dny obvykle končí v říjnu, i když někdy může „babí léto” trvat až do poloviny listopadu. Chladné, vlhké a šedivé podzimy nejsou ničím výjimečným, vždycky je máme.

O Vánocích je stále tepleji, někdy mohou létat i včely. Když sedíme u bohatě prostřených stolů, možná si toho ani nevšimneme. Ale to je teprve začátek zimy. Pak mohou přijít mrazy a nízké teploty budou pokračovat až do konce února nebo dokonce března. Pro dobře zazimované včely není takový průběh počasí důvodem k obavám.

Byly zimy, které byly velmi chladné, a včelám se dařilo dobře. Starší včelaři si pamatovali „zimy století” ve 20. století a včely z nich vyšly v dobré kondici. V naší moderní době nezpůsobila ztráty ani dlouhá zima. Například v letech 2006 a 2013 trvaly mrazy a sněžení až do dubna a zimní ztráty byly minimální.

Vždyť včely jsou od přirozenosti uzpůsobeny k přežití dlouhé zimy. Vždyť pracují jen několik měsíců v roce: od poloviny nebo konce dubna do června, někdy do července. Pouze některá včelstva mají krmení v srpnu a ještě vzácněji v září. V ostatních měsících čekají na těch několik týdnů, kdy mohou létat a přinést med a pyl.

Když je úl prázdný

Co se tedy stalo, že včely v úlu po zimě vymřely nebo vůbec nejsou? Příčin může být několik a stojí za to zvážit každou z nich, aby příště ke ztrátě nedošlo. Nejjednodušší je vysvětlit, když jsou v úlu mrtvé včely: hodně opadu na dně, mrtvé včely mezi plásty a v prázdných buňkách. Místo toho jsou plásty po obou stranách hnízda plné snůšky, ale včely je neobsazují. Tato potrava je někdy krystalická, což okamžitě vede k závěru, že ji včely nemohly přijmout a uhynuly hlady. Tato teze je správná jen napůl, protože včelstvo zemřelo hlady, ale ne proto, že by potrava nebyla dobrá, ale byla mimo dosah včel, které se tísnily v zimním chomáči. Na těch rámcích, kde seděly včely, došlo v lednu nebo dokonce v únoru, kdy venku mrzlo. Včely se tak nemohly přesunout do sousedních plástů za potravou, protože byla zima. A pak zemřeli.

A to kvůli tomu, že hnízdo připravené na zimu bylo příliš prostorné. Když bylo včelstvo nakrmeno na zimu, v srpnu nebo začátkem září, bylo včel hodně a sotva se vešly na deset rámků. Dostali velkou dávku sirupu, 15 nebo dokonce 20 kg, a vše mělo být v pořádku. Bohužel se sirup ukládal hlavně do postranních plástů, protože ve středních plástvech královna nejlépe rojila. Když se ochladí, včely se shluknou na tomto konkrétním oddělku a zůstanou tam. Jejich objem se zmenšuje, protože se shlukují do menšího objemu, a je jich méně, protože staré včely vymřely. Tenký proužek cukerné zásoby nad plodištěm bude v prvních měsících zimy zkonzumován. Až přijdou lednové mrazy, včely zemřou hlady. Jídlo na bočních rámech je mimo jejich dosah. V úlu je kromě zimního chumáče podobná teplota jako venku. Proto krystalizují včelí zásoby, které nejsou pod dohledem.

Úzké hnízdo

K tomu patří jedna rada: hnízda musejí být na zimu postavena co nejtěsněji, aby včely ukládaly rezervy do těch plástů, které budou v zimě obsazeny. Je nepřípustné připravovat se na zimu tak, že v říjnu odneseme krajní plásty, které nejsou obsazeny včelami, ale jsou plné zásob. Na těchto plných rámcích by měly včely přezimovat. Proto je správné přizpůsobení velikosti hnízda síle včelstva na zimu důležitou dovedností, jejíž nedostatek se našim včelám vymstí během první delší a chladnější zimy.

Zimní hnízdo je založeno již v červenci nebo v srpnu, před hlavním krmením. Ve včelstvech by se měly ponechat pouze plodové plásty. Takové hnízdo je dostatečné a velká dávka sirupu zastaví rojení matek. Včely musí sirup někam uložit a ukládají ho do všech prázdných buněk, včetně buněk svých mladších sester, které právě plodují. Když přijde chladné počasí, zjistíte, že včely sedí na všech rámcích a nemají plásty, které by mohly vzít.

Pokud je včelstvo v srpnu slabé a má pouze tři rámky s plodem, mělo by být na těchto třech rámcích zazimováno. Určitě přežije a na jaře se začne vyvíjet. Je nepravděpodobné, že by přinesl mnoho medu z řepky, ale do akátu už bude silný, s plným plodištěm včel. Může se stát, že přezimování na třech rámech je prostě hřích. Včely však nepřijdou, když přidáte prázdné rámky před začátkem krmení. Pak se zásoby naskládají mimo zimní shluk a nejpozději v lednu včelstvo zemře na hlad.

Proč oslabili?

Dalším případem zimní ztráty je, když včelař najde v horní části plástů malý shluk mrtvých včel s mrtvou matkou. Často se v těchto plástech kolem mrtvých včel nachází zásoba. Včely ji však nevyužily, protože uhynuly zimou, pravděpodobně během první mrazivé noci. Nebylo jich dost na udržení teploty. Na podzim bylo včelstvo silné, ale tvořily ho hlavně starší včely, které v říjnu zemřely. Důvodem byla slabá plodnost matek v druhé polovině července a v srpnu. V této době by měly matky naklást hodně vajíček, protože z nich se vylíhnou včely v nejlepší kondici. Přežijí zimu, v předjaří vychovají své mladší sestry a před smrtí stihnou přinést první nektar a pyl z nejranější oddělku. 

Někdy jsou včely vychovány ve správnou dobu, ale v důsledku silného napadení varroázou žijí kratší dobu a na podzim již vymírají. Varroa je napadla, když byly inkrustované larvy a kukly. Narodili se slabí a jejich život nemohl trvat dlouho. Podzimní ošetření proti roztočům nebylo účinné. Tyto včely rychle uhynuly, zejména proto, že byly silně napadeny viry. Virus akutní paralýzy a virus deformovaných křídel jsou neoddělitelně spojeny s varroázou a nejvíce se vyskytují v tělech těch včel, které byly v častém kontaktu s roztoči.

Kde jsou včely?

Ještě drastičtějším obrazem je úl s rámky plnými zásob, s malým množstvím zapečetěné plodové vody, ale prázdný, bez včel. To je způsobeno výše popsaným napadením výtrusů roztoči ve velmi vysoké míře. Včelař se může domnívat, že se včely odstěhovaly z jeho včelína, ale není to pravda. Neodstěhovali se, ale zemřeli. A protože včely umírají mimo hnízdo, nejsou ani v úlech, ani v bezprostřední blízkosti, ve včelíně.

Vracíme se tedy k tématu, které včelaře zaměstnává již téměř čtyři desetiletí, k boji proti varroáze. S tímto parazitem se nemůžeme naučit žít, musí v našich úlech chybět. Protože i když roztoče zvládneme na sto procent, v příštích dnech se objeví noví: z jiných včelínů nebo od divokých včel v lese. Parazity je nutné pravidelně ničit, a to nejen tehdy, když je jich na včelách hodně, ale i tehdy, když ještě nejsou vidět. Ošetření musí být provedeno správně a musí být účinné. Pak nebudou naše úly v předzimním období prázdné.

Rezistentní varroáza?

Musíme používat osvědčené a účinné léky. Naši pozornost v poslední době upoutalo zejména léčivo, které se ve včelínech používá nejčastěji, apiwarol. Je stále účinný, ale musí se používat správně, jinak, než se doporučovalo před třiceti lety.

V té době měla varroa trochu jiný životní cyklus než v současnosti. No, po opuštění buňky s pářící se včelou (nebo trubcem) se samičky Varroa, jak mladá, právě odchovaná a oplodněná dcerka, tak její matka, živily na dospělých včelách asi dva týdny. Po této době osídlili buňky plodem těsně před jejich zapečetěním. Tyto dva týdny na včelách jsou dostatečnou dobou pro dvě fumigační ošetření s odstupem několika dní, aby byla zničena většina roztočů. Při třech nebo ještě lépe čtyřech ošetřeních se ztratilo sto procent parazitů.

Výsledkem systematické kontroly bylo odstranění těch parazitů, kteří se nejdéle živili na dospělých včelách. Zůstaly ty, které po opuštění buňky s včelou co nejrychleji znovu napadnou plod, který brzy osídlí včely.

V současné době jsou naše včelstva napadena převážně touto varroázou s krátkou dobou žíru dospělých včel. Abychom ji zničili, museli bychom ošetření provádět opakovaně, každých několik hodin. To samozřejmě není proveditelné, takže proti parazitům bojujeme v době, kdy ve včelstvech není zapečetěný plod a roztoči jsou přístupní aplikovanému přípravku. Není to snadné a vyžaduje to správné pochopení situace v našich včelstvech.

Kdy je třeba provést ošetření včel?

Ošetření je třeba přesunout na pozdní podzim nebo časné jaro, případně provést v teplých zimních dnech. Alternativně lze použít specializované metody řízení včelstev, které umožní dlouhou přestávku v rojení během léta.

Jak lze snadno odvodit, rozmnožování varroázy se zvýšilo. Parazité neztrácejí čas nečinným vysedáváním na dospělých včelách, ale co nejrychleji se množí. Před několika lety bylo zjištěno, že populace roztočů se za sezónu ve včelstvu zvýší až desetinásobně. Zrychlené rozmnožování má za následek, že v období od února do srpna vzniká 1 000 až 4 000krát více roztočů. Z jedné samičky Varroa, která přežila zimu, se tak na konci léta vylíhne až několik tisíc potomků. Co kdyby jich v předjaří bylo 10 nebo 20?

A teď je jaro

Ale jaro přece jen přijde. Ošetření proti roztočům je již dávno na spadnutí. Včel přibývá a nevejdou se do hnízd. Nesmíme odložit a jakmile si všimneme „bělení” plástů, přidáme ke každému silnému včelstvu dva rámečky mezistěn a další den nástavek. Není to nic, co by se mohlo pokazit ještě na začátku května nebo v „chladné zimě”. Silná kolonie s dostatkem zásob si s tímto dočasným problémem poradí. A včelař rychle získá svůj první med.

Čím teplejší a časnější jaro, tím lepší vývoj včel a tím efektivnější využití prvního komerčního medu. Právě na jaře by se nemělo litovat mezistěn. V první části sezóny jsou včely nejochotnější produkovat vosk, k čemuž je podněcuje příliv hojné snůšky a stále delší den.

Spousta mezistěn

Staré učebnice doporučovaly, aby se v každém včelstvu každý rok vyměnila třetina plástů, na kterých včely přezimovaly. Tyto rady jsou dnes již zastaralé, protože mezistěna je dostupnější než dříve, podmínky chovu jsou jiné a o včelách toho víme mnohem více. Průměrná kolonie přezimuje na 6 až 8 rámcích. Pokud se budeme řídit uvedenými radami, vyměníme dva nebo tři hnízdní rámy.

Moderní hygienické požadavky vyžadují co nejrychlejší výměnu všech plástů, na kterých včely přezimovaly. Produkční schopnost silného včelstva je velmi vysoká a na dobré pastvě může bez problémů přestavět 15 až 20 hnízdních rámků a produkce medu nebude ovlivněna. Při bohaté úrodě včely nejen přinesou spoustu medu, ale vyprodukují i hodně vosku a ještě vychovají početnou generaci svých mladších sester pro další snůšku.

Proto je důležité poskytnout našim včelám dostatečnou potravní základnu. Právě výživa má největší vliv na úroveň živočišné výroby, a tedy i včelařství. Důvodem každoročního neúspěchu mnoha včelařů je nedostatek snůšky. Za určitých polních podmínek můžeme dosáhnout určitého stropu produkce a v žádném případě jej nepřekročit. Včely využijí jednu nebo dvě snůšky v dosahu svého letu a pak sedí v úlech a nudí se. Někdy je třeba včelstvo nakrmit, aby během dlouhého období sucha nezemřelo hlady. Včelař dělá vše pro to, aby ze svých včel „vytěžil” více. Zavádí nové linie včel a dokonalejší techniky chovu přizpůsobené polním podmínkám.

Produktivitu včelstva však lze zvýšit pouze do určité úrovně. Chcete-li zvýšit produkci a ziskovost, poohlédněte se po lepší potravě v okolí. Možná se vyplatí přesunout včelín na jiné místo nebo s ním vyrazit na túru? Vše je v našich rukách, a když budeme nuceni pracovat efektivněji, včely se nám odvděčí zvýšenou produkcí a zdravějšími včelami.