Největší radost nám naše včely přinášejí na jaře a na začátku léta. Využívají každou chvíli pěkného počasí ke sběru vzácného nektaru a pylu. Vyrábějí nejlepší a nejkvalitnější med – lipový a červencový. Nádherná hudba včel hrajících na rozkvetlých stromech a loukách potěší každého. Pro nás je to poezie, ale pro naše okřídlené přátele je to velmi těžká práce.

Pilné včely

Včely vždy imponovaly svou pracovitostí. Je nepředstavitelné, že by tak malý hmyz dokázal za tak krátkou dobu sklidit tolik sladkých pokladů. A med, který včelař nasbírá, tvoří jen asi tucet procent všeho, co musí včelstvo vyprodukovat, aby zajistilo své životní potřeby.

Silné včelstvo spotřebuje za rok přibližně 100 kg medu a 30 kg pylu. Nejvíce potravy potřebuje v měsících, kdy se rodí hodně mladých včel, tedy v květnu a červnu. Příroda včely nekazí. Musíte jíst a na shánění obrovského množství jídla je málo času. Včely pracují pouze v teplých měsících a do většiny včelínů přinášejí pyl a nektar pouze během kalendářního jara. Poté už nacházejí jen málo potravy, s výjimkou několika málo míst, kde kvete pohanka, vřes, zlatobýl nebo pozdní medovice.

Z pozorování a výpočtů odborníků vyplývá, že včely létají za potravou od konce dubna do poloviny července v průměru jen něco málo přes 40 dní. Počasí nedovoluje více „pracovních dnů”. Navíc bychom si měli uvědomit, že mohou létat pouze ve dne. Noc je pro sběrače dobou odpočinku. Ve včelstvu se neustále pracuje, odchovává se plod, zpracovává se nektar a pyl a vyrábí se vosk. Zásobování potravinami však probíhá pouze za teplých a slunečných dnů.

A právě během těchto několika desítek dní přinesou tolik surovin, že z nich vyrobí 100 kg medu. Nektar není hotový med, ale řídký roztok cukrů, který obsahuje hodně vody, až 80 %, z níž se většina musí později odpařit. Během 40 dnů tak sběrači přinesou do jednoho úlu několik set litrů nektaru. K tomu několik desítek kilogramů balíček pylu. Tato pracovitost nemá nikde jinde v přírodě ani v naší společnosti konkurenci.

Když přinesou více

Jsou lepší a horší roky. V těch lepších je více teplých a slunečných dnů a včely více pracují. Úroda medu je bohatší, včelstva jsou silnější a zdravější, včely není třeba krmit a naše práce má větší smysl. Pokud navíc máme ve včelstvech matky, které včelám předávají hospodářsky prospěšné vlastnosti, bude úspěch ještě větší. Výše produkce včelstev je ovlivněna především počasím a množstvím snušky a úroveň výživy našich včel závisí na těchto dvou faktorech. Důležitou roli však hraje i hospodaření, jehož důležitou součástí je využívání vhodné populace včel.

K tomu se přidávají naše čistě technické činnosti, jako např.:

• řízení vývoje kolonií,
• zajistit, aby se včely nedostaly do rojové nálady,
• zajistit dostatek plástů pro sběr medu a kladení vajíček.
• absolutní nutností je také udržovat naše včely zdravé. Jedná se o neustálý boj proti varroáze a ochranu včelstva před vznikem dalších chorob.

Teprve pak naše včely naplno využijí 40 dní pěkného počasí, které jim příroda laskavě nadělila.

Takové včely přinesou spoustu medu, neonemocní a šťastně přežijí dlouhou a únavou zimu. Jedním slovem, přinesou svému chovateli radost. Ale nejen to, protože slušná včelstva vysílají na pole, louky a lesy spoustu dobře živených, silných a odolných dělnic, které zajistí dobré opylení všech kvetoucích rostlin v oblasti. Jak u kulturních, tak u planě rostoucích rostlin, protože včely nejsou rozmarné a pracují všude, kde je co dělat. Přínos takového dobře udržovaného včelína bude mít jak zemědělec, tak každý z nás, protože opylování přírodních biocenóz je udržuje v důležité biodiverzitě prostředí. Za to budou generace, které přijdou po nás, vděčné dnešním včelařům, kteří dokázali udržet silná včelstva ve velmi obtížných podmínkách, a ti zase zachránili přírodní prostředí pro naše děti a vnuky.

Co včela a hospodářství….

Včelař používá ve svém včelíně včely přizpůsobené místním snůškovým a klimatickým podmínkám tím, že ve včelstvech chová vhodné matky. Důležité jsou vlastnosti, které přispívají k vysoké úrovni produkce, a ty, které zvyšují pracovní komfort.

• Hlavním rysem je medovost – pokud je včelín provozován s cílem získat právě tento produkt. Pro včelaře, kteří produkují velké množství matek, oddělků a balíčků, to bude trochu jiné. Vždy je však nutné, aby včely držely krok s vývojem časování komoditních krmiv.
• To vyžaduje včely s vysokou zimní odolností, aby včelstva byla v dobré kondici již při první snůšce a využila ji k produkci medu, nikoli k rozvoji.
• Vyžaduje také správnou rychlost vývoje, aby se stihly vyvinout do produktivní kondice pro následující snůšky.
• Nesmí se jednat o rojové včely, protože tato vlastnost způsobuje včelaři mnoho problémů a negativně ovlivňuje úroveň produkce.
• Doporučuje se dobře vyvinuté hygienické chování, které do značné míry zabrání rozvoji chorob včelstva.

Všechny tyto vlastnosti tvoří jeden společný rys, který označujeme jako medovost. 

• Pro naše včely je také důležité, aby byly mírné a klidné. Práce ve včelíně pak bude snazší a budeme obsluhovat více včelstev najednou. Šetrné včely neohrožují ostatní lidi a zvířata. Královny musí být pod neustálým dohledem, protože pouze mladé královny snášejí mnoho vajec. Včela je pak silná, a nejen to, včely s mladými matkami se nedostávají rychle do rojové nálady, jsou mírnější a klidnější.

Chov včel

kterým se rozumí vylepšování včelí populace za účelem získání vlastností využitelných v našem včelstvu, lze provádět vlastními silami nebo pomocí matek ze chovné včelnice. Druhé řešení je jednodušší a mnohem levnější, protože chovatelská práce je dlouhodobý proces vyžadující mnoho znalostí a zkušeností a také intuici. Chov není jen selekce, ale také správný výběr pro páření a hodnocení. Všechny tyto kroky se provádějí ve chovných včelínech, často po mnoho sezón, než se získá čistá chovatelská linie, která má vlastnosti využitelné v daných polních podmínkách nebo je vhodná pro specifické křížení. Proto je lepší, než se snažit vyšlechtit vlastní supervčelu, poohlédnout se po plemeni a linii od chovatelů, jejichž užitkové vlastnosti budou vyhovovat podmínkám, v nichž je vaše včelstvo chováno.

…a co ne

Tyto včely, které se hodí pro naše včelstva, přinášejí spoustu medu a dobře opylují okolí, jsou poměrně nové, jsou výsledkem mnohaleté chovatelské práce. Donedávna chyběly, a to z několika důvodů.

Jednak lidé neznali tak důkladně principy chovu, ani techniku, která by umožnila plánované páření mezi matkou a konkrétním trubcem, což je u nás možné pouze při umělém oplodnění. Navíc přírodní podmínky byly jiné než dnes. Hlavní přínosy pro většinu včelstev začaly později než dnes. Ještě v 60. letech 20. století začala první sklizeň komodit v červnu a včely byly na tuto dobu připraveny. Nyní je běžný květnový med z pampelišek a řepky olejky a v létě s brzkým jarem i med z vrb, javorů a ovocných keřů, tedy dubnový med. Byly také vyvinuty a včelařům předány nové včelařské technologie. Správné řízení vývoje včelstev vede k vysoké produkci medu, mnohem vyšší než před několika desetiletími. Vývoj však můžete řídit pouze u včel, které jsou k tomu uzpůsobeny. U těch, které mají vysokou rychlost růstu, tvoří silná včelstva a nejsou rojové. 

Pečlivé provádění ošetření, které ovlivňuje sílu a produktivitu včelstev, navíc vyžaduje chov včel, které jsou mírné a klidné, a tedy diametrálně odlišné od těch, které se běžně používaly před lety. Navíc chceme mít včelín doma, na zahradě, chceme ukázat včely našim dětem i dětem z blízké školy. Chceme přece, aby se láskou ke včelám nakazilo co nejvíce lidí, nejlépe už v raném věku. Chceme chovat včely ve městě, v parcích, zahradách, na terasách a střechách. Žít v kontaktu s přírodou a umožnit to i ostatním.

Od začátku promyšlená práce

To vše je možné pouze za použití včel se záměrně fixovanými vlastnostmi, které jsou výsledkem promyšlené chovatelské práce. Příležitostné, pracovité, rojivé, agresivní a neklidné včely nejsou vhodné pro moderní hospodaření. Výsledky práce s nimi budou skromné: včelstvo se po zimě bude pomalu rozvíjet a využívat první komoditní krmiva. Rychle se dostane do rojové nálady, a než stihne přinést cokoliv medu, nečekaně se vyrojí. Tím to ale nekončí, objeví se druhý roj a třetí a usilovným vybíráním rojících se matek se nic nezíská. Na zimu odejde slabá, aby v následujícím roce opět překvapila včelaře rychlým rojením, často již koncem dubna…..

U takových včel nezbývá nic jiného než nahradit matku matkou, která pochází z chovu a produkuje medonosné, jemné a nerojivé potomci. Není to tak snadné, protože je obtížné najít královnu mezi rozpustilými a uprchlými včelami. Je třeba se před žihadly dobře chránit a přesvědčit sousedy, aby v ten den opustili nebo neopouštěli dům. Takové „zlomyslné” včely však nechtějí přijmout novou královnu. Přes všechny pokusy o podřízení se zaplacené mnoha žihadly ji zabijí, a když je konečně nějaká přijata, okamžitě se ji snaží nahradit. Tyto včely jsou prostě… divoké.

Chraňte včely!

To jsou takové naše drobné včelařské problémy. Je známo, že ne všechno se ve včelíně hned podaří, ale dobrý včelař si dokáže poradit i s těmi nejneočekávanějšími situacemi ve včelíně.

Ještě více znepokojující jsou globální problémy, tj. masové vymírání včel v Polsku a na celém světě: v Evropě, Asie a v Americe. Je třeba usilovat o jejich záchranu. Jak to udělat – nad tím se zamýšlejí vědci, včelaři a dokonce i politici a umělci. Zatím toho moc nevymysleli, ale včely tu stále jsou, protože se o ně včelaři starají. Není to snadné a ne zcela se nám to daří, o čemž svědčí vysoké ztráty, zejména v zimě. Pokud moderní a aktuální metody řízení nestačí, hledáme jiná řešení. Vždyť včely jsou na naší planetě už miliony let, takže musí existovat nějaké východisko.

Možná by byl návrat k metodám před několika desetiletími nebo dokonce před několika sty lety záchranou? Vždyť naši pradědečkové a prababičky chovali včely a měli z nich velké zisky. Z tehdejších hrozeb byl největší nanejvýš zloděj nebo medvěd.

Vědět, kde je problém

Odtud je blízko k myšlenkám, jejichž realizace by mohla vést ke zničení moderního včelařství, které je koneckonců tak potřebné. Jejich zavedení dále ohrozí existenci včel. Skuteční včelaři budou muset vynaložit ještě větší úsilí na jejich záchranu než v současnosti. Neznalost a nepochopení příčin mizení včel vede k hledání řešení, která jsou zcela nelogická. V rozporu s přírodními principy a zdravým rozumem.

Není nic špatného na tom, když se k otázkám týkajícím se včelařství, přírody a zemědělství vyjadřují lidé, kteří se jimi nezabývají. Ve společnosti je o této problematice málo znalostí. Ještě méně znalostí o biologii včel a mechanismech, kterými se řídí život včelstva. Člověk neznalý této problematiky může včelaře obvinit, že bezcitně využívá včely k dosažení svých hmotných zájmů. Důvod je jednoduchý: včelař nutí včely pracovat na mnoha snůškách, což má koneckonců negativní dopad na jejich kondici a zdraví. Taková včela, která po celý rok tvrdě pracuje, nakonec zemře vyčerpáním, protože jí není dopřána přestávka. A co víc, v důsledku chovatelské práce byla tato včela ještě více pozměněna, což povede k jejímu vyhynutí! Tyto geneticky upravené a přetížené včely jsou náchylné k nemocem, kterými divoké včely netrpí. Nejsou přizpůsobeni našim klimatickým a potravním podmínkám, vždyť pocházejí z jiných zemí a dokonce kontinentů!

Jiná realita

Že realita je úplně jiná, vědí včelaři, a to také ne všichni. Včely musí pracovat, aby přežily, a mají na to pouze zmíněných 40 dní. Mimochodem, přinesou včelaři med a zalétnou rostliny, které potřebují opylit. Včela žije během sezóny jen několik týdnů, pak ji nahradí mladší sestra. Čím bohatší je snůška a čím více je jí, ím lepší je výživa a tím lepší je kondice včel ve včelstvu. Na druhou stranu jsou podvyživené včely náchylné k nemocem. Pokud v okolí včelína nejsou žádné krmné rostliny, dochází k nedostatku potravy. Včely musí být mírné a neškodné. Zhoubné včely nelze chovat, protože místní komunity to nebudou akceptovat, což je koneckonců pochopitelné. Včely, které se brzy dostanou do rojové nálady, jsou pro nás zbytečné. Nebude velký užitek, ani jako z producentů medu, ani jako z opylovačů.

Neexistují žádné „místní včely”

Pokus nahradit chované včely ” místními” včelami je zaprvé nemožný, protože tyto místní včely už nevyskytují. I kdyby tomu tak bylo, protože existují pokusy o obnovu včel s vlastnostmi, které používali středověcí včelaři, nebyly by pro naše hospodářství vhodné. To z důvodů, které byly zmíněny výše. Sny o tom, že by se takovým místním včelám dařilo v místních podmínkách tak, jak kdysi žily v dané oblasti, jsou nereálné. Tyto podmínky jsou zcela odlišné. To už není prastarý les nedotčený lidskou nohou.  To rozlehlá pole osetá rozmanitými rostlinami, meliorované louky a lesy se změněnou, jednotnou botanickou skladbou. Městské prostředí, v němž chceme chovat i naše včely, se tak ještě více liší od prostředí před tisíciletími.

Divoké včely

Předpoklad, že „divoké” včely produkují více přírodního medu, je nesprávný. Složení medu totiž závisí na surovinách, ze kterých byl vyroben. „Místní”, „divoké” včely z řepky přinesou řepkový med, z robinie akátový.  A skutečnost, že za vlády Václava zde žádné takové rostliny nebyly, je irelevantní. Kromě toho už nejsou žádné divoké včely. Pokud se v lese setkáme s včelstvem, půjde o včely, které utekly včelaři, nebo o včelstvo vypuštěné takovým útěkářem.

Tyto „divoké včely” nebudou žít dlouho, ne že by nebyly přizpůsobeny k využívání lesní, přirozené potravy. V následujících měsících zemřou, protože jsou nakaženy všudypřítomnou varroázou. Než však zemřou, nakazí nemocí další včely, které zkoušejí štěstí v lese, a včely ve včelínech místních včelařů. 

Zdravotní a životní prostředí včel je dnes ohroženo. Natolik, že nebýt zodpovědné práce včelařů, tento druh by na Zemi již neexistoval. Tuto odpovědnost z nás nikdo nemůže sejmout, a proto musíme své poslání plnit co nejpečlivěji. Včelstvo, které uniklo z našeho včelína do volné přírody, se brzy stane přenašečem mnoha nemocí, což vede k vyhynutí druhu. Snažme se proto správně kontrolovat vývoj našich včelstev. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je držet zásoby pouze s hospodářsky užitečnými vlastnostmi. Chov „divochů” a „míšenců”, kteří včelařům vládnou a dělají si, co chtějí, vede nejen ke špatným produkčním výsledkům, ale je velkou hrozbou pro druh.

Nezodpovědný antiekologický kvazi-včelařství

V této situaci je strašné slyšet o radostné práci pseudoekologických aktivistů, kteří právě takové včely roznášejí po lesích a šíří přitom nemoci. Již několik let je u nás v módě kopat úly a věšet na lesní stromy různé kusy dřeva, ve kterých se usadí uprchlé včely. Lidé, kteří to dělají, zjevně nevědí, jak ekosystémy fungují. Kdyby tyto procesy znali, jako milovníci přírody by se k takovým činům nikdy neodhodlali. Navíc je v naší zemi zakázáno chování, které škodí včelám, životnímu prostředí a lidstvu. Tuto praxi však oceňují lidé, kteří se včelami zabývají vědecky, i úředníci, kteří se snaží chránit přírodní prostředí. Navíc jsou tyto iniciativy financovány z našeho státního rozpočtu. Jaké budou důsledky těchto nezodpovědných činů? Doufejme, že tato hra rychle omrzí a že si její účastníci najdou jiné, méně škodlivé aktivity. Včely zůstanou v péči včelařů, protože je to pro ně nejlepší.